O co jde

Objektiv je oko tvého fotoaparátu, a je to jedinej kus výbavy, kterej se vejde do úplně každýho formátu - od nejmenšího MFT po metrovej kolodiovej obr Ivo Karase (viz modul o velkém formátu). V tomhle modulu se podíváme na objektiv fakt do hloubky: jak se jeho konstrukce za skoro 200 let vyvíjela, co všechno dneska existuje za speciální typy (tilt-shift, rybí oko, apochromatický sklo, kreativní objektivy jako Lensbaby, zrcadlový teleobjektivy, reprodukční skla s obřím obrazovym kruhem), a proč zrovna tahle součástka rozhoduje o kvalitě fotky víc než tělo samotný.

Historie konstrukce - od Petzvala po dnešek

Petzval (1840, Vídeň) - první objektiv v historii, kterej vznikl matematickym výpočtem, ne pokusem a omylem. Navrhl ho slovenskej matematik Joseph Petzval ve spolupráci s Peterem Voigtländerem, a byl to zásadní skok - dokázal zkrátit expoziční čas z minut na vteřiny. Petzval má ale konstrukční vadu: rovina ostrosti je zakřivená, ne plochá, a spolu s neopravenym astigmatismem a komou to vytváří charakteristickej vířivej bokeh (swirly bokeh) - sharpness navíc mimo střed rychle klesá, protože rovina ostrosti je ohnutá, ne plochá. Dneska tuhle vadu firmy jako Lomography schválně znovu vyrábí jako kreativní "art" objektivy pro dnešní bajonety.

Od Petzvala se konstrukce posouvala hlavně směrem k potlačení barevný vady - běžnej (achromatickej) objektiv koriguje barevnou vadu jen pro dvě vlnový délky, zatímco apochromatickej (APO) objektiv koriguje tři (červenou, zelenou, modrou) pomocí speciálních skel s neobvyklou částečnou disperzí (fluorit, ED sklo) a tří a víc typů skla celkem. Výsledkem je zbytková barevná chyba řádově menší než u achromatický konstrukce - a tohle přímo souvisí s dojmem ostrosti, ne jen s barvou. Barevná vada totiž normálně vytváří jemný barevný "halo" kolem kontrastních hran, kterej hranu opticky rozmazává - když ho APO korekce odstraní, hrana zůstane ostrá a kontrastní, což se projeví jak na oko, tak i měřitelně na MTF křivkách. S APO se dneska setkáš hlavně u prémiový optiky - třeba celá řada Voigtländer APO-Lanthar pro Sony E-mount (35mm f/2, 50mm f/2, makro 65mm f/2, makro 110mm f/2.5) staví přímo na tomhle principu, a potlačená barevná vada je jeden z hlavních důvodů, proč bejvaj APO skla ostrý jako břitva.

Pokud hledáš vůbec nejostřejší objektiv, jakej kdy vznikl, zkus Leica APO-Summicron-M 35mm f/2 ASPH - sám hlavní konstruktér Leiky, Peter Karbe, ho označil za nejostřejší objektiv, kterej kdy firma vyrobila. Naplno otevřenej rozlišuje 40 čar/mm uprostřed obrazu při 90% kontrastu, a už na f/5.6 dává skoro dokonale rovnoměrnou ostrost od středu až do rohů - něco, co u běžnýho objektivu vůbec nebejvá zvykem. Šest čoček ze speciálních skel z něj dělá první opravdu apochromatickej 35mm objektiv v celý historii Leica M systému.

Ohnisko a zorný úhel - co vlastně vidíš

Ohnisková vzdálenost je základní parametr každého objektivu - určuje, jak velký kus scény se ti vejde do záběru. Platí jednoduché pravidlo: čím delší ohnisko, tím menší zorný úhel. Velikost snímače navíc ovlivňuje, jaký zorný úhel ti objektiv doopravdy dá (crop faktor) - podrobně v modulech o malym, středním a velkym formátu.

Obrazovej kruh - proč objektiv na jeden formát nesedí na druhej

Objektiv promítá kužel světla, kterej na rovině senzoru vytvoří kruh. Průměr tohohle obrazovýho kruhu musí bejt aspoň tak velkej jako úhlopříčka senzoru, jinak vzniká vinětace nebo úplná černá tma v rozích. Plnoformátovej senzor potřebuje kruh o průměru zhruba 43 mm, APS-C stačí kolem 28 mm - proto objektiv navrženej pro menší formát nikdy nepokryje větší senzor. Objektivy pro technický kamery a tilt-shift objektivy (viz níž) musej mít kruh výrazně větší, než by formátu stačilo - potřebuješ rezervu na posun/naklopení.

Reprodukční (process) objektivy - specialisti na obří obrazovej kruh

Vedle běžnejch objektivů existuje celá kategorie, co vznikla úplně mimo fotografii - reprodukční (process) objektivy z tiskařskýho průmyslu. Sloužily v reprodukčních kamerách, co fotily obrazovou předlohu v poměru 1:1 přímo na film pro tisk, takže musely mít extrémně plochý pole ostrosti a obrovskej, dokonale ostrej obrazovej kruh až do úplnejch krajů. Typický zástupci - Apo-Nikkor, Rodenstock Apo-Ronar, Schneider Repro-Claron/Apo-Artar - maj publikovaný obrazový kruhy přes metr (třeba Apo-Nikkor 610mm f/9 dává 1030 mm při f/16). Historicky na stejným principu (symetrická konstrukce = obří kruh) stavěl už koncem 19. století Goerz Doppel Anastigmat, pozdějš známej jako Dagor - a je to mimochodem stejná konstrukční rodina, ze který vychází i objektiv, kterej podle svýho webu používá český velkoformátovej nadšenec Ivo Karas (viz modul o velkém formátu) na svejch metrovejch kolodiovejch deskách.

A když už se řeší extrémní obrazový kruhy, ULF (ultra-large-format) komunita sahá i po objektivech, co vůbec nebyly navržený pro fotoaparát. Objektivy ze starejch diaprojektorů nebo promítaček mívaj slušnej obrazovej kruh (musely přece pokrýt celý plátno) a levně se seženou v bazarech - nadšenci je adaptujou přes 3D tištěný příruby přímo na velkoformátový tělo. Podobně se recykluje i starý zvětšovací sklo z fotokomory - jeden fotograf takhle použil zapomenutej Rodenstock objektiv, kterej mu roky sloužil jako těžítko na papíry na stole, než zjistil, co vlastně drží v ruce.

Zoom vs. pevné ohnisko (multifokál vs. monofokál)

Zoom se odborně (a trochu suchopárně) nazývá multifokální objektiv - má proměnlivou ohniskovou vzdálenost. Pevné ohnisko je naproti tomu monofokál - jediná, neměnná hodnota. Zoomy ti umožní plynule měnit výřez bez pohybu, monofokály tě donutí měnit výřez pohybem vlastního těla.

Kde monofokál fakt vyhrává, a kde ne. Rozšířená představa, že pevné ohnisko je automaticky "ostřejší" než zoom, není tak úplně přesná - dobrej moderní zoom (třeba kvalitní 24-70/2.8) umí bejt v centrální ostrosti klidně srovnatelnej s dobrym monofokálem, propast tam dneska není. Kde monofokál vyhrává skoro vždycky, je:

  • Kontrast a mikrokontrast - monofokál má jednodušší konstrukci s míň skleněnejma členama, tedy míň rozptylu světla uvnitř. Výsledek je "šťavnatější", kontrastnější obraz už rovnou ze senzoru.
  • Rohy snímku - monofokály drží ostrý rohy už kolem f/4-5.6, zatímco zoomy na to samý často potřebujou zaclonit až na f/8 a víc.

Ve srovnání jako Canon RF 85mm f/1.2L proti RF 70-200mm f/2.8L, oba na stejný cloně f/2.8, monofokál obvykle drží navrch právě v týhle konzistenci napříč celym obrazem, ne nutně v holym číslu rozlišení uprostřed.

Ještě jeden praktickej postřeh k zoomům: hodně zoomů má citelně nesymetrickou kvalitu napříč rozsahem ohnisek - jeden konec (typicky širší nebo standardní) kreslí slušně, druhej konec (nejdelší ohnisko) bejvá o dost slabší. Než si zoom koupíš, mrkni na testy konkrétně pro oba konce rozsahu, ne jen na průměrný hodnocení.

Světelnost, clona a hloubka ostrosti

Světelnost, jinak řečeno minimální clonové číslo, je jeden z nejdůležitějších parametrů objektivu. Hloubka ostrosti závisí na vzdálenosti k objektu, použitym ohnisku a cloně.

F-číslo není totéž co skutečná světelnost (T-číslo). Clonový číslo je čistě geometrická hodnota - poměr ohniska k průměru otvoru clony. Nepočítá se s tím, že každej objektiv část světla pohltí nebo odrazí uvnitř skla, na každym přechodu vzduch-čočka. Skutečnou propustnost měří T-číslo (transmission stop) - objektiv s f/1.8 může bejt reálně T/2. U běžnýho focení to neřešíš, expozimetr v těle to sám dorovná (rozdíl bejvá kolem 1/3 EV), ale u filmový produkce, kde se stříhaj záběry z různejch objektivů a kamer dohromady, se T-číslo měří a udává schválně, aby expozice sedla mezi záběrama.

Extrémní příklad, kde je rozdíl mezi F a T schválně obrovskej: Sony FE 100mm F2.8 STF GM OSS má vestavěnej apodizační (APD) prvek - kruhovej gradientní filtr, kterej propouští víc světla středem objektivu než po okrajích, a tím vyhladí přechody mezi ostrym a rozostřenym pozadím do extrémně plynulýho bokehu bez tvrdejch hran. Objektiv samotnej je přitom mezi nejostřejšíma a nejlíp korigovanýma skly vůbec - obětuje se jen propustnost světla, ne kresba. Na f/2.8 je reálný T-číslo T5.6, tedy ztráta celejch dvou clonovejch stupňů, i když hloubka ostrosti se přitom chová spíš jako f/4. Podobnou, i když slabší technologii ("Defocus Smoothing") má i Canon RF 85mm f/1.2L USM DS - na f/1.2 vychází reálně T2.2, ztráta přes jeden stupeň.

Dva extrémy, kam až se čistá světelnost dala dotáhnout. Nejslavnější je Zeiss Planar 50mm f/0.7 - vyvinutej pro NASA a program Apollo v roce 1966, jeden z nejsvětelnějších objektivů v historii fotografie (Guinnessova kniha rekordů). Vyrobeno bylo jen 10 kusů: jeden si nechal Zeiss, šest koupila NASA, tři koupil Stanley Kubrick a nechal si je přestavět na filmový objektivy - díky nim natočil scény osvětlený jen svíčkama ve filmu Barry Lyndon (1975), za kterej získal Oscara za kameru. f/0.7 propustí zhruba čtyřikrát víc světla než f/1.4.

Dnešní nejsvětelnější sériově vyráběnej objektiv je Nikon NIKKOR Z 58mm f/0.95 S Noct - manuální ostření, 17 čoček v 10 skupinách, přes 2 kg váhy a cena kolem 8000 dolarů.

Optické neduhy - kde to objektiv zlobí

Chromatická vada, geometrické zkreslení, vinětace - běžný optický neduhy, popsaný v modulech o formátech.

Difrakce - proč "sweet spot" není jedno univerzální číslo. Ohyb světla na kraji clonovejch lamel vytváří tzv. Airyho disk, jehož průměr roste s rostoucím clonovym číslem (d = 2,44 × vlnová délka × clonové číslo). Tady je ale důležitý rozlišit dvě různý věci, který se snadno pletou:

  • Vlastní "sweet spot" objektivu - clona, při který jsou nejlíp potlačený optický vady čoček samotnejch (typicky pár stupňů od nejotevřenější clony). Je to vlastnost objektivu, nezávislá na tom, jaký tělo na něj nasadíš.
  • Difrakčně limitní clona (DLA) - bod, od kterýho difrakce začíná převažovat nad zbytkem vad, a ten záleží na hustotě pixelů senzoru, ne na objektivu.

Konkrétní čísla to ukážou hezky: na Canon EOS R5 (44,8 MP, pixel 4,39 µm) dávaj RF 50mm f/1.2L i RF 85mm f/1.2L nejlepší výsledek už na f/2.8 - difrakce tam začíná škodit brzo. Na tělo s nižším rozlišením ve stejný kategorii (třeba 24MP třída jako R3/R6 II) se difrakčně limitní clona posouvá až k f/9-13 - stejnej objektiv tam snese mnohem víc zaclonění, než se difrakce projeví. Vyšší rozlišení senzoru tedy neznamená jen víc detailu, ale i užší "bezpečný" rozsah clon, než tě difrakce začne brzdit.

A proto extrémní čísla jako 50MP na f/32 fakt bolí. Airyho disk na f/32 měří zhruba 43 µm. Na 50MP plnoformátovym senzoru vychází pixel kolem 4,2 µm - Airyho disk je tak desetkrát větší než pixel, hluboko za hranicí, kdy difrakce vládne nad vším ostatním. Výsledek bude fakt měkkej jako bláto.

Proč se to nevztahuje stejně na velkej formát. Velký plátno (4×5" a víc) potřebuje na finální otisk mnohem menší zvětšení než malej senzor - takže i mnohem větší Airyho disk (třeba na f/22 nebo f/32) je vzhledem k velikosti celýho negativu pořád relativně malej, a ve výsledným zvětšeným otisku prakticky neviditelnej. Proto se u velkoformátovejch objektivů běžně clonuje na f/22-45 bez viditelnýho ztrácení kresby - je to stejná fyzika, jen v úplně jinym měřítku (viz modul o velkém formátu).

Retrofocus - jak zrcátko formovalo širokoúhlý objektivy

Širokoúhlý objektivy pod zhruba 40 mm maj konstrukční problém u zrcadlovek - potřebujou sedět blízko senzoru, ale přesně tam se musí sklápět zrcátko. Řešení přišlo v roce 1950 od Francouze Pierra Angénieuxe: retrofokusní konstrukce - přední skupina čoček rozptyluje světlo, zadní ho zase sbírá, takže objektiv se chová jako širokoúhlej, ale fyzicky je delší, s dost místem pro zrcátko. Mirrorless těla tenhle problém nemaj (žádný zrcátko, viz modul o malém formátu), takže jejich širokoúhlý objektivy nemusej bejt retrofokusní - často maj jednodušší, opticky čistší konstrukci.

Tilt-shift objektivy

Tilt-shift objektiv je v podstatě miniaturizovaná technická kamera zabudovaná přímo do skla - viz modul o velkém formátu, kde jsou tyhle pohyby (posun a naklopení standart, Scheimpflugovo pravidlo) vysvětlený do detailu. Kdo fotí na skutečnou technickou kameru, tilt-shift objektiv nepotřebuje.

Zajímavá kuriozita - FF tilt-shift objektivy fungujou i na "ořezovym" středním formátu. Canon TS-E 24mm a 50mm maj obrazovej kruh 67,2 mm - podstatně víc, než potřebuje plnej formát (43 mm), a víc i než potřebuje senzor Fujifilm GFX (úhlopříčka 54,8 mm, viz modul o středním formátu). Tahle rezerva stačí na to, aby objektiv i po nasazení na GFX (přes adaptér jako Techart nebo Cambo CA-GFX) pořád fungoval jako pořádnej tilt-shift - posun do 6-7 mm dává čistý výsledky, kolem 10 mm už se objeví vinětace.

Rybí oko (fisheye)

Rybí oko je extrémně širokoúhlej objektiv se záměrně nekorigovanym zkreslením. Dva základní typy:

  • Kruhový fisheye - 180° po úhlopříčce, v rozích zůstane černá.
  • Full-frame (diagonální) fisheye - 180° po úhlopříčce, obraz vyplní celej rámeček.

Canon RF 7-14mm f/2.8-3.5L je zajímavá novinka - první fisheye zoom na světě. Na 7mm dává kruhovej fisheye s 190° záběrem (víc než 180°!), na 14mm se kruh roztáhne do plnoformátovýho diagonálního 180°.

A pro historickou perspektivu jeden extrém: Nikkor 6mm f/2.8 Fisheye z roku 1970 měl záběr 220° - viděl doslova "za roh", 40° za sebe. Vyvinutej původně pro průmyslový a vědecký použití, vyrobeno míň než 200 kusů. Dneska je to sběratelskej unikát v hodnotě 30-160 tisíc dolarů.

Reflexní (zrcadlové) teleobjektivy - donut bokeh

Reflexní (catadioptrickej) objektiv nepoužívá k tvorbě obrazu jen čočky, ale hlavně zrcadla. Světlo se odráží mezi dvěma zrcadlama, čímž se optická dráha "poskládá" na zlomek fyzický délky - díky tomu se ohnisko 500 mm a víc vejde do těla, který bys čekal spíš u běžnýho 100mm objektivu. Princip je přes 200 let starej, původně z dalekohledů.

Za tuhle kompaktnost se platí dvěma věcma:

  • Fixní clona - typicky f/5.6 až f/8 u 500mm objektivů, nedá se změnit.
  • Donut bokeh - centrální zrcátko způsobí, že clonovej otvor je fakticky prstencovej (annulární), ne kruhovej. Rozostřenej bodovej zdroj světla v pozadí se proto zobrazí jako prstenec místo plnýho kolečka. Většina lidí to považuje za rušivej neduh, ale je to pro někoho vyhledávanej vizuální podpis - tady jde na rozdíl od Petzvala o důsledek tvaru clonovýho otvoru, ne o neopravenou vadu čoček.

Historicky tyhle objektivy dělala třeba Minolta nebo Tokina, a Tokina je dodnes vyrábí (SZ 500mm f/8 Reflex, jen 310 g).

Kreativní a charakterový objektivy - Petzval dneska a Lensbaby

Petzval dneska - Lomography znovu vyrábí originální Petzvalovu konstrukci z roku 1840 pro dnešní bajonety, včetně charakteristickýho vířivýho bokehu popsanýho výš.

Lensbaby vznikla v roce 2004, když si svatební fotograf Craig Strong z Portlandu postavil první prototyp doslova z hadice na vysavač a starýho Kodak objektivu ze svojí Graflex Speed Graphic (viz modul o velkém formátu - je to ta stejná legendární lisovka). Lensbaby objektivy fungujou na principu selektivního ostření - malej bod scény zůstane ostrej, zbytek se rozpíjí do měkkýho neostrosti.

Perspektiva, žánry a výbava k objektivu

Perspektivu ovlivňuje jenom vzdálenost fotoaparátu od objektů, ne ohnisko samotné. Přehled: širokoúhlý (architektura, krajina), normální (univerzální), mírný tele (portrét), silnej tele (sport, příroda), makro (detail 1:1).

Výbava: sluneční clona, ochranný filtr, telekonvertor, mezikroužky, předsádky, držák na stativ.

Tipy do praxe

  • Než začneš vybírat objektiv, ujasni si, co a jak vlastně budeš fotit.
  • Řešíš kritickou ostrost do rohů nebo maximální kontrast? Sáhni po monofokálu, ideálně apochromatickym.
  • Kupuješ zoom? Zkontroluj testy zvlášť pro oba konce ohniskovýho rozsahu.
  • Stavíš ULF kameru a nechceš platit za nativní obří objektiv? Mrkni po starym reprodukčnym sklu, nebo dokonce objektivu z diaprojektoru.
  • Na vysokorozlišovacím těle (45MP+) nezavírej clonu zbytečně - difrakčně limitní clona přijde dřív.
  • Řešíš architekturu na Fuji GFX? Zkus adaptovanej Canon TS-E přes Techart nebo Cambo adaptér.
  • Chceš netradičnej, prstencovej bokeh a lehkej, kompaktní dlouhej tele? Zkus reflexní objektiv.
  • Chceš extra hladkej bokeh a nevadí ti ztráta světla? Zkus STF/APD/DS objektiv (Sony 100 STF, Canon 85 DS).
  • Najdi si optimální clonu svého objektivu.
  • Nos sluneční clonu pořád.

Na co si dát bacha

  • Domněnka, že přiblížení zoomem mění perspektivu - nemění.
  • Domněnka, že monofokál je vždycky ostřejší uprostřed obrazu - rozdíl je hlavně v rozích a kontrastu.
  • Přesvědčení, že difrakčně limitní clona je univerzální číslo - závisí na rozlišení senzoru.
  • Zavírání clony na extrémní hodnoty na vysokorozlišovacím malym senzoru.
  • Používání objektivu navrženýho pro menší formát na větším senzoru.
  • Spoléhání na to, že f-číslo = skutečná světelnost - u STF/DS objektivů je rozdíl obrovskej.
  • Pletení si "vada jako styl" (Petzval, reflexní objektivy) s "záměrnej filtr na jinak bezvadnym skle" (STF/DS) - jsou to opačný principy, ne varianty tý samý věci.

Zkrátka a dobře

Objektiv se vyvíjí od Petzvalova průlomovýho výpočtu z roku 1840 až po dnešní apochromatický skla (potlačená barevná vada = ostřejší hrany, ne jen věrnější barvy) a extrémy jako Zeiss 50mm f/0.7 (NASA, Kubrick) nebo Nikon Noct f/0.95. F-číslo navíc není totéž co skutečná světelnost - T-číslo ukazuje, kolik světla objektiv fakt propustí, a u STF/DS objektivů je ten rozdíl schválně obrovskej výměnou za extra hladkej bokeh, aniž by to stálo ostrost. Retrofocus umožnil širokoúhlý objektivy u zrcadlovek, mirrorless éra to zjednodušila. Difrakce není jedno univerzální číslo - závisí na rozlišení senzoru. Monofokál obvykle vede v kontrastu a rozích. Obrazovej kruh musí pokrýt formát, na kterej objektiv nasadíš - a u reprodukčních objektivů z tiskařskýho průmyslu (nebo klidně objektivu z diaprojektoru) je ten kruh schválně obří. A vedle "dokonalejch" objektivů žije dál i tradice charakterovejch skel z neopravenejch vad - Petzval, reflexní objektivy - i Lensbaby, co jde vlastní, ještě jinou cestou.

Slovníček pojmů

  • Petzval - první matematicky vypočtenej objektiv v historii (1840, Joseph Petzval, Vídeň); neopravená zakřivená rovina ostrosti dává charakteristickej vířivej bokeh.
  • Apochromatickej (APO) objektiv - koriguje chromatickou vadu pro tři vlnový délky (na rozdíl od achromatický konstrukce se dvěma), pomocí speciálních skel s neobvyklou částečnou disperzí.
  • Obrazovej kruh (image circle) - kužel světla, kterej objektiv promítá na rovinu senzoru; musí bejt aspoň tak velkej jako úhlopříčka senzoru.
  • Reprodukční (process) objektiv - typ objektivu z tiskařskýho průmyslu s extrémně velkym, plochym obrazovym kruhem, optimalizovanej na reprodukci 1:1.
  • Multifokální objektiv - odbornej název pro zoom, objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností.
  • Monofokál - odbornej název pro objektiv s pevnym ohniskem.
  • T-číslo (transmission stop) - skutečná propustnost objektivu, na rozdíl od čistě geometrickýho F-čísla zohledňuje ztráty světla uvnitř skla.
  • Apodizační (APD) prvek - gradientní ND filtr uvnitř objektivu, vyhlazuje přechody v bokehu za cenu ztráty T-čísla (STF, DS technologie).
  • Airyho disk - difrakční stopa bodovýho zdroje světla, jejíž velikost roste s clonovym číslem.
  • Difrakčně limitní clona (DLA) - clona, od který difrakce začíná převažovat nad ostatníma vadama; závisí na hustotě pixelů senzoru.
  • Retrofocus - konstrukce širokoúhlýho objektivu s prodlouženou zadní ohniskovou vzdáleností, umožňující místo pro sklápějící se zrcátko u zrcadlovek.
  • Tilt-shift objektiv - objektiv s vlastníma posuvnýma a naklápěcíma pohyby, miniaturizovaná technická kamera zabudovaná do skla.
  • Rybí oko (fisheye) - extrémně širokoúhlej objektiv se záměrně nekorigovanym zkreslením; kruhový (180° po úhlopříčce) nebo full-frame/diagonální (180° po úhlopříčce, vyplní celej rámeček).
  • Reflexní (catadioptrickej) objektiv - teleobjektiv využívající zrcadla místo čoček k poskládání optický dráhy; má fixní clonu a typickej prstencovej "donut" bokeh.
  • Donut bokeh - prstencovej tvar rozostřenejch světelnejch bodů, způsobenej annulárním (prstencovym) tvarem clonovýho otvoru u reflexních objektivů.
  • Lensbaby - značka selektivně-ostřících kreativních objektivů založená 2004, Craig Strong.
Modul vychází z archivních článků (rozbaleno pro pořádek, ne pro čtení)
  • Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů
  • Objektivy, jak vybrat a používat - 2. Potíže objektivů
  • Objektivy, jak vybrat a používat - 3. Praxe s objektivy
  • Objektivy, jak vybrat a používat - 4. Příslušenství k objektivům