O co jde

Na rozdíl od ostatních modulů todle téma nevychází z žádnýho starýho článku – tohle píšu rovnou a čerstvě, protože mobily se posledních pár let vyvíjely tak rychle, že by starší text byl za pár měsíců k ničemu. A je to fakt na místě, protože buďme upřímní – naprostou většinu fotek dneska neuděláš pořádným foťákem, ale telefonem, co máš v kapse. Je to brnkačka: vytáhneš ho, ťukneš na displej a cvak. Jenže právě proto, že je to tak jednoduchý, si spousta lidí neuvědomuje, co se v tom telefonu vlastně děje a proč se fotka mobilem někdy chová úplně jinak, než by čekali. Hele, todle není o tom, že bys musel mobil zavrhnout a koupit si zrcadlovku – spíš ti chci ukázat, jak z toho malýho plochýho krabičky vymáčknout maximum a hlavně vědět, kdy už na to prostě nestačí. A jedna důležitá věc hned na úvod – všechno, co ses naučil v ostatních modulech o kompozici, světle a expozici, platí na mobilu úplně stejně. Mobil jen jinak řeší techniku, ne to řemeslo, co za fotkou stojí.

Slovníček pojmů

  • Výpočetní fotografie (computational photography) – způsob, jakým si mobil dopočítává a vylepšuje obraz softwarem, protože na to fyzicky nemá tak velkej senzor a objektiv jako pořádnej foťák
  • Senzor – světlocitlivá destička v telefonu, která zachytává obraz; u mobilu je řádově menší než u zrcadlovky nebo bezzrcadlovky
  • Clona (u mobilu) – u většiny telefonů pevná, neměnná, protože se do tenkýho těla nevejde mechanismus na její přizpůsobování
  • HDR (High Dynamic Range) – skládání víc snímků s různou expozicí do jednoho, aby byly vidět detaily ve stínech i ve světlech najednou
  • Noční režim – skládání víc kratších expozic za sebou, díky čemu telefon nasimuluje dlouhou expozici, aniž by se ti fotka rozmazala
  • Portrétní režim – softwarové rozostření pozadí, který odhaduje hloubku scény pomocí umělé inteligence, druhýho objektivu nebo hloubkovýho senzoru
  • Optický zoom – přiblížení pomocí druhýho (nebo třetího) objektivu s jinou ohniskovou vzdáleností, bez ztráty kvality
  • Digitální zoom – prostý oříznutí a dopočítání obrazu softwarem, kvalita s ním jde znatelně dolů
  • RAW (u mobilu) – surová data ze senzoru bez automatickýho dopočítávání, na výkonnějších telefonech volitelnej formát
  • Pro-režim / manuální režim – nastavení telefonu, kde si sám ručně řídíš ISO, čas závěrky, případně i zaostření
  • Gridové čáry (mřížka) – pomocné čáry na displeji, co ti ulehčí srovnat kompozici (třeba podle pravidla třetin)
  • Framerate a zpoždění spouště – rychlost, jakou telefon zpracovává a ukládá snímky; u mobilu bývá pomalejší reakce než u pořádnýho foťáku

Proč telefon fotí jinak než pořádnej foťák

Todle je základ, kterej si musíš uvědomit, esli chceš mobilu rozumět. Foťák se zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou má velkej senzor a objektiv, kterej dokáže pořádně otevřít clonu – takže dovnitř natáhne hodně světla a zvládne vytvořit fakt malou hloubku ostrosti, tedy to hezký rozmazaný pozadí. Do telefonu tlustýho pár milimetrů se ale takováhle optika prostě nevejde. Senzor je malinkatej, clona je většinou pevná a nedá se měnit, a fyzikálně tak mobil nikdy nedostane tolik světla ani takovou hloubku ostrosti jako pořádnej foťák. Žádná věda, je to prostě daný velikostí.

A tady přichází na řadu to, čemu se říká výpočetní fotografie. Telefon si to, co mu chybí na hardwaru, dohání softwarem – a musím říct, že dneska už fakt šikovně. Když vyfotíš normální záběr, telefon na pozadí často vyrobí ne jednu, ale klidně deset fotek za sebou, s různou expozicí a rychle po sobě, a pak je poskládá do jednoho výsledku. Tomuhle skládání se říká HDR – díky němu vidíš detaily jak ve stínu, tak ve světlech, což by jeden jedinej snímek nezvládl. Podobně funguje i takzvanej portrétní režim, kterej ti rozmaže pozadí, aby to vypadalo jako z foťáku s velkou clonou. Jenže pozor – tohle rozostření není optický, telefon ho jenom dopočítá softwarem. Pomůže mu k tomu buď druhej objektiv, kterej vidí scénu z trošku jinýho úhlu, hloubkovej senzor, nebo prostě umělá inteligence, co odhadne, co je popředí a co pozadí. A právě proto se občas stane, že ti portrétní režim udělá kolem vlasů, brýlí nebo chlupatýho okraje bundy zvláštní ostrý/rozmazaný fleky – software si prostě není stoprocentně jistej, kde přesně objekt končí.

Noční režim a co se v něm vlastně děje

Noční focení bejvalo doména pořádnýho foťáku na stativu s dlouhou expozicí. Mobil na todle nemá stativ ani pořádně otevíratelnou clonu, tak si pomáhá jinak – noční režim ti ve skutečnosti udělá víc kratších expozic hned za sebou a pak je poskládá do jedný jasný a čistý fotky. Je to podobnej princip jako u HDR, jenom cílenej na tmu a šum.

A právě proto je při focení v noci fakt důležitá jedna věc – chvíli s telefonem nehýbej. Zatímco u jedný krátký fotky bys pohyb ruky možná ani nepoznal, tady se skládá víc snímků během jedný až několika vteřin, a esli s telefonem trhneš, výsledek bude rozmazanej nebo neostrej. Klidně si telefon opři o zeď, o stůl, nebo ho jen drž pevně oběma rukama a zadrž dech, jako bys mířil puškou. Vyplatí se taky počkat, až telefon dokončí zpracování – po zmáčknutí spouště se často ještě chvíli na displeji něco děje, a esli odejdeš moc brzo, o kus tý kvality přijdeš.

Zoom na mobilu – optickej, nebo jenom digitální?

Slovo "zoom" na mobilu bohužel zdaleka neznamená to samý jako u foťáku s objektivem. Modernější telefony maj dneska klidně dva nebo tři objektivy najednou – širokoúhlej, normální a teleobjektiv – každej s jinou pevnou ohniskovou vzdáleností. Když si na displeji přepneš mezi 0.5×, 1× a 2× nebo 3×, telefon většinou jen přepne mezi těmahle fyzickejma objektivama. Tomu se říká optickej zoom a kvalita fotky zůstává v pořádku, protože pořád fotíš přes skutečnou optiku.

Jakmile ale posuneš zoom dál, za hranici toho, co zvládnou fyzický objektivy (třeba na 5×, 10× nebo víc), telefon přechází na digitální zoom. A todle už je úplně jiná disciplína – prostě ti oříznul obraz a softwarově ho zvětšil, něco jako když v počítači zvětšíš fotku přes 100 %. Detail se ztrácí, obraz je měkčí, občas se objeví i digitální artefakty. Je fajn tenhle rozdíl znát, aby ses u důležitých fotek na digitální zoom nespoléhal – esli fotíš něco, na čem ti fakt záleží (rodinná oslava, vzpomínka na dovolený), radši přijdi blíž fyzicky, než abys to dohnal zoomem. Přiblížení nohama ti vždycky dá lepší výsledek než přiblížení prstama na displeji.

Jak si mobil pořádně nastavit a ovládat

Ovládání telefonu je sice intuitivní, ale pár triků ti fakt usnadní práci. Tap prstem na displej ti nejenom zaostří na daný místo, ale u většiny telefonů zároveň nastaví i expozici podle tý oblasti, na kterou jsi ťuknul. Vedle zaostřovacího bodu se ti navíc obvykle objeví malá ikonka sluníčka (nebo jasu) – tažením prstem nahoru a dolů si expozici ještě doladíš ručně, aniž bys musel lovit v nastavení. Todle je fakt šikovná věc a hodně lidí o ní vůbec neví.

Další drobnost, co se vyplatí zapnout, jsou gridové čáry, tedy pomocná mřížka přes displej. Najdeš ji v nastavení fotoaparátu, obvykle pod "mřížka" nebo "grid". Pomůže ti srovnat horizont a rozvrhnout kompozici podle pravidla třetin, o kterým jsme si povídali už v modulu o kompozici – platí totiž na mobilu úplně stejně jako u foťáku.

Výkonnější telefony ti navíc nabídnou takzvanej pro-režim nebo manuální režim, kde si sám nastavíš ISO, čas závěrky, případně i ruční zaostření – podobně jako na foťáku v manuálu. Hodí se to hlavně tehdy, když chceš mít nad výsledkem plnou kontrolu a nespoléhat se na to, co si telefon automaticky vymyslí. Se stejnou myšlenkou souvisí i RAW formát – dražší a výkonnější telefony ho podporujou, ale dává smysl použít ho jenom tehdy, když plánuješ fotku dál upravovat na počítači. Pro běžný sdílení na sociálních sítích ti obyčejnej JPEG bohatě stačí, RAW soubor je zbytečně velkej a navíc potřebuje ruční zpracování, aby vůbec dobře vypadal.

A ještě jedna banální, ale často přehlížená věc – čistota objektivu. Ta malinká čočka na zadní straně telefonu se ušpiní mnohem snáz, než by sis myslel, protože telefon máš pořád v kapse, v ruce, odkládáš ho na stůl. Otisk prstu nebo mastnota z kapsy dokážou fotku znatelně rozmazat nebo jí přidat takovej mlhavej závoj, kterej si všimneš třeba až doma na větším displeji. Než začneš fotit něco důležitýho, otři si objektiv o kus látky nebo rukávem – trvá to pět vteřin a ušetří ti to spoustu nervů.

Kdy mobil stačí a kdy už na to nemá

Pro drtivou většinu běžnýho focení je dnešní mobil fakt skvělej nástroj, a to říkám bez přehánění. Na sdílení na sociálních sítích, na rodinný fotky, na dovolenou, na běžnou dokumentaci dne – mobil ti dá kvalitu, se kterou budeš spokojenej, a navíc ho máš pořád u sebe, což je z fotografickýho hlediska ta nejdůležitější vlastnost vůbec. Nejlepší foťák je totiž pořád ten, kterej máš zrovna po ruce.

Ale jsou situace, kde mobil naráží na svoje fyzikální limity, a žádnej software mu tam nepomůže. Prvně je to silnej zoom na vzdálený objekty – ptáci, sport z tribuny, cokoliv daleko od tebe. Tam se ti digitální zoom rychle vymstí a fotka bude měkká a bez detailu. Druhou slabinou jsou opravdu tmavý scény bez umělý pomoci – noční režim je šikovnej, ale má svoje hranice, a v naprostý tmě nebo u rychle se měnící scény v noci prostě nedosáhneš toho, co zvládne foťák s velkým senzorem a otevřenou clonou. Další věc je potřeba přesně řízený hloubky ostrosti – u mobilu si o skutečný optický hloubce ostrosti můžeš nechat leda zdát, portrétní režim je šikovná softwarová náhražka, ale ne stoprocentní. A nakonec rychle se pohybující objekty – framerate a zpoždění spouště bejvaj u mobilu pomalejší než u pořádnýho foťáku, takže ti snáz utečou rychlé momenty, třeba u sportu nebo zvířat v pohybu.

Nejde tady o to mobil znevažovat – jde o to vědět, kdy sáhneš po telefonu a kdy je čas vytáhnout pořádnou techniku, pokud ji máš. Znalost týhle hranice z tebe udělá lepšího fotografa, ať už fotíš čímkoliv.

Tipy do praxe

  • Než začneš fotit něco důležitýho, otři objektiv o rukáv nebo kapesník – otisk prstu dokáže fotku znatelně zamlžit
  • Zapni si v nastavení gridové čáry, ať máš srovnanej horizont a kompozici podle třetin na první pokus
  • Ťukni na displej, abys zaostřil a nastavil expozici, a klidně si ji tažením prstu doladi ručně
  • U nočního režimu chvíli s telefonem nehýbej, nejlíp ho o něco opři nebo drž pevně oběma rukama
  • Esli chceš fakt kvalitní zoom, radši se přiblíž fyzicky, než abys spoléhal na digitální přiblížení
  • Vyzkoušej pro-režim nebo manuál, esli ho tvůj telefon nabízí – naučíš se v něm líp rozumět expozici
  • RAW zapínej jenom tehdy, když fotku plánuješ dál zpracovávat na počítači, jinak je to zbytečná zátěž
  • Portrétní režim zkus na různý pozadí a všimni si, kde dělá chyby (vlasy, brýle, chlupatý okraje) – poznáš tak jeho limity

Na co si dát bacha

  • Nespoléhej na digitální zoom u fotek, na kterejch ti fakt záleží – kvalita jde citelně dolů
  • Nehejbej telefonem během nočního režimu, jinak ti výsledná fotka vyjde rozmazaná
  • Nezaměňuj optickej a digitální zoom – přepínání mezi 0.5×, 1× a třeba 2× bejvá optický, cokoliv nad rámec fyzickejch objektivů už je digitální
  • Nezapomínej čistit objektiv, mastnota a prach na malý čočce se na fotce projeví víc, než by ses nadál
  • Nečekej od portrétního režimu dokonalost – kolem jemných detailů (vlasy, srst) občas udělá viditelný chyby
  • Nespoléhej na mobil u rychle se pohybujících objektů nebo silnýho přiblížení na dálku, tam narazí na svoje fyzický limity
  • Nezapomeň, že principy kompozice, světla a expozice z ostatních modulů platí na mobilu úplně stejně – mobil ti nezmění vidění, jenom jinak řeší techniku

Zkrátka a dobře

Mobil ti nikdy fyzikálně nenahradí velkej senzor a pořádnou optiku, ale dohání to chytře – výpočetní fotografií, skládáním snímků, softwarovým rozostřením a šikovnou automatikou, který se za posledních pár let fakt zlepšila. Pro běžný focení, sdílení a většinu momentů ze života ti mobil bohatě stačí, a navíc ho máš vždycky u sebe. Věz ale, kde jsou jeho hranice – silnej zoom, tma bez pomoci, přesná hloubka ostrosti a rychlej pohyb jsou místa, kde na to prostě nemá. Nauč se pár drobností (čistej objektiv, gridy, ruční doladění expozice, znalost rozdílu mezi optickým a digitálním zoomem) a z telefonu vymáčkneš maximum, co jde. A hlavně nezapomeň – kompozice, světlo a expozice fungujou úplně stejně, ať fotíš mobilem, nebo tou nejdražší zrcadlovkou. Řemeslo je pořád to samý, mění se jenom nástroj v ruce.