O co jde

Přijde chvíle, kdy venku nebo v místnosti prostě není dost světla a ty s tím nic nenaděláš – slunce zapadlo, žárovky svítí slabě, a ty potřebuješ fotku hned. Přesně na tohle je blesk. Je to jediný zdroj světla, kterej máš skoro vždycky po ruce, takže se mu dřív nebo později nevyhneš. Horší zpráva je, že je to zároveň nejsnazší způsob, jak fotku zničit – tvrdé stíny, přepálený obličej uprostřed tmavého pozadí, ploché nezajímavý barvy. Znáš to určitě sám, každej má ve fotkách z rodinný oslavy pár takových "bleskových" hororů.

V týhle kapitole si ukážeme, jak blesk vlastně funguje, jak si s ním fotoaparát poradí při počítání expozice a hlavně – jak ho použít tak, aby to na fotce vůbec nebylo poznat. Protože skutečný umění s bleskem není v tom, že ho použiješ. Je v tom, že to nikdo nepozná.

Slovníček pojmů

  • Vodivé (směrné) číslo – číslo, který ti řekne, jak silnej blesk vlastně je; udává, na jakou vzdálenost blesk správně exponuje při cloně 1 a ISO 100.
  • TTL měření (Through-The-Lens) – automatický měření síly blesku, který se dělá přes objektiv fotoaparátu.
  • Předblesk – slabý zkušební záblesk těsně před tou hlavní expozicí, podle kterýho si fotoaparát spočítá, kolik síly bude hlavní blesk potřebovat.
  • Synchronizační čas (X-sync) – nejkratší čas závěrky, při kterém je snímač ještě celý odkrytý a blesk může bezpečně blesknout.
  • Expoziční kompenzace blesku (FEC) – ruční doladění síly záblesku, nezávislé na běžné expoziční kompenzaci.
  • Odražený blesk – technika, kdy světlo blesku nemíříš přímo na objekt, ale na strop nebo stěnu.
  • Výplňový (fill-in) blesk – jemné přisvícení stínů, když je jinak světla dost – typicky u portrétů v protisvětle.
  • Vysokorychlostní synchronizace (FP/HSS) – funkce, díky který jde použít blesk i s časy kratšími než X-sync, ale za cenu nižšího výkonu.
  • Synchronizace na 1./2. lamelu – volba, kdy přesně během expozice blesk blyskne – na začátku, nebo na konci expozičního času.
  • Difuzér / softbox na blesk – příslušenství, který zvětší plochu světla blesku a tím zjemní stíny.
  • Uzamknutí expozice blesku (FEL) – funkce, co ti zafixuje naměřenou sílu blesku ještě předtím, než si scénu doskládáš do finální kompozice.
  • Popředí a pozadí – popředí je hlavní objekt, co osvětlí blesk, pozadí je zbytek scény, který osvětluje běžný okolní světlo.

Jak blesk vlastně funguje

Blesk si představ jako přídavný reflektor s jedním zásadním rozdílem – jeho světlo trvá jen zlomek vteřiny, typicky tisíciny sekundy, a barva mu odpovídá zhruba dennímu světlu, tedy kolem 5 500 K. Protože ten výboj je tak krátkej, scénu s bleskem nikdy "naživo" neuvidíš. Musíš si dopředu představit, jak bude scéna vypadat, až blesk blyskne. Trochu věštění z křišťálový koule, ale s praxí se to naučíš odhadovat docela dobře.

Za normálního světla expozici řídí tři veličiny – clona, čas a ISO. U blesku je to podobný, jenže s jedním zásadním rozdílem: čas závěrky expozici bleskem prakticky vůbec neovlivňuje. Zní to divně, ale vysvětlení je jednoduchý. Představ si, že fotíš v naprostý tmě s časem 60 vteřin. Závěrka se otevře, 30 vteřin se nic neděje (protože je tma), pak blesk krátce bliknu a dalších 30 vteřin se zas nic neděje. Na délce expozičního času tak vůbec nezáleží – všechnu práci odvedl ten zlomek sekundy, kdy blesk svítil. Čas závěrky naopak plně řídí expozici pozadí, tedy tý části scény, kterou blesk nedosvítí.

Sílu blesku navíc nejde plynule stmívat jako u žárovky – blesk buď vybije energii, nebo ne. Regulace výkonu se proto dělá zkracováním doby svitu, což má na expozici stejnej efekt, jako když sníží intenzitu.

A jelikož blesk mění scénu jak barevně, tak světelně (jiný stíny, jiný odlesky, jiná barva světla), vyplatí se při jeho použití nastavit vyvážení bílé rovnou na blesk – automatický režimy tohle stejně dělaj samy, takže se o to většinou nemusíš starat.

Vodivé číslo a dosah blesku

Maximální výkon blesku se udává tzv. vodivým (směrným) číslem (GN, Guide Number), a to vždycky pro ISO 100. Řekne ti, na jakou maximální vzdálenost blesk ještě zvládne správně exponovat při cloně 1. Pro reálný clony platí jednoduchej vzoreček:

maximální vzdálenost = vodivé číslo / clonové číslo

Výkon blesku klesá s druhou mocninou vzdálenosti – to je prostě fyzika, platí to pro každej bodovej zdroj světla. Zdvojnásobíš vzdálenost, intenzita klesne čtyřikrát. Proto ani zvýšení ISO ze 100 na 200 nezdvojnásobí dosah blesku, ale zvětší ho jen asi 1,4×.

Vodivé číslo se navíc vždycky váže na určitý ohnisko objektivu – blesk musí rovnoměrně osvítit úhel, kterej ohnisko pokrývá, a čím širší ten úhel je, tím nižší je výkon. Proto výkonnější externí blesky mívaj tzv. zoom hlavu, která si podle nastavenýho ohniska objektivu sama upraví šířku svýho světelnýho kužele – šetří to energii a zvětšuje efektivní dosah při delších ohniscích.

Červené oči

Červené oči vznikaj tak, že silný světlo blesku pronikne zorničkou až na prokrvenou sítnici, která se pak na fotce jeví červeně. Efekt je horší, když fotíš ve tmě (zorničky jsou hodně otevřený) a když je blesk blízko osy objektivu – to je typický hlavně u malých kompaktů. Nejlepší obrana je posunout blesk co nejdál od objektivu, což ti umožní právě externí blesk. Funkce "redukce červených očí" pomáhá jen částečně a navíc zpomaluje fotografování.

Synchronizační čas (X-sync)

Mechanická štěrbinová závěrka moderních foťáků se u krátkejch časů neotevře celá – přes snímač jen přejíždí úzká štěrbina mezi dvěma lamelami. Blesk ale musí blesknout ve chvíli, kdy je závěrka celá otevřená, jinak by osvítil jen úzkej pruh snímku. Nejdelší čas, při kterým je závěrka ještě celá otevřená, se jmenuje synchronizační čas (X-sync) a bývá zhruba mezi 1/125 a 1/250 s. Fotoaparát ti proto při zapnutým blesku nikdy nedovolí nastavit kratší čas, než je X-sync.

Vestavěný, nebo externí blesk

Vestavěnej blesk máš vždycky po ruce, ale má malej výkon (dosah tak 3–4 metry), nedá se naklápět, často dělá červený oči a bejvá stíněnej objektivem nebo sluneční clonou. Externí systémovej blesk, kterej nasadíš do hot shoe patice, má výrazně vyšší výkon, přesnější regulaci, dá se naklápět a otáčet (takže můžeš fotit odrazem), obvykle má pomocný světlo pro ostření ve tmě a nabízí spoustu dalších funkcí. Nevýhoda je váha, rozměry a cena. Říká se mu "systémový" proto, že mezi ním a tělem fotoaparátu probíhá čilá elektronická komunikace – třeba si automaticky vyměněj informaci o aktuálním ohnisku objektivu, podle který si blesk nastaví svou zoom hlavu.

Jak fotoaparát počítá expozici s bleskem

Klíčový je rozlišovat popředí (hlavní objekt, kterej osvítí blesk) a pozadí (zbytek scény, kterej blesk výrazně neosvítí, protože je moc daleko). Správná expozice bleskem znamená správně exponovat popředí – přímej blesk totiž fyzikálně dokáže správně nasvítit jen předměty ve stejný vzdálenosti od foťáku.

Stejně jako u klasický expozice platí, že cílem automatiky je dostat osvětlený popředí na hodnotu odpovídající 18% střední šedý. Aby fotoaparát věděl, kolik světla na to potřebuje, musí blesk napřed "oťukat" odrazivost scény – k tomu slouží krátkej předblesk, vyslanej těsně před hlavní expozicí. Podle toho, kolik světla se od objektu odrazí, si foťák spočítá potřebnej výkon hlavního výboje. Tomuhle principu se říká TTL měření (Through-The-Lens), protože se měří světlo, který skutečně prošlo objektivem – automaticky se tak zohlední všechny filtry a nástavce mezi scénou a snímačem.

Zjednodušeně to u zrcadlovky vypadá takhle:

  1. Při namáčknutí spouště se změří běžná expozice scény bez blesku.
  2. Ještě než se sklopí zrcátko, vyšle blesk slabej předblesk a senzor změří odražený světlo (hlavně kolem aktivního zaostřovacího bodu).
  3. Zohlední se nastavená expoziční kompenzace blesku.
  4. Když je okolního světla dost, foťák automaticky sníží výkon blesku (strategie fill-in).
  5. Proběhne vlastní expozice s vypočítanou silou hlavního výboje.

Důležitý je vědět, že clona ani ISO expozici bleskem přímo neovlivňujou – automatika jejich vliv vždycky dorovná odpovídající změnou výkonu blesku. V praxi to ale znamená, že vysoký clonový čísla nebo nízký ISO nutěj blesk makat s vyšším výkonem, což zpomaluje dobíjení a rychleji vybíjí baterky. Proto se při práci s bleskem vyplatí volit spíš nižší clonový čísla a rozumný ISO.

Kdy se to měření spálí

Automatika počítá s tím, že popředí má v průměru střední odrazivost (18% šedou). Jenže když je scéna výrazně světlejší (bílý šaty, sníh) nebo tmavší (tmavý oblečení) než ten průměr, automatika se sekne stejně jako u běžný expozice a fotka vyjde pod- nebo přeexponovaná. Řešení je expoziční kompenzace blesku – tou doladíš výhradně sílu záblesku, aniž bys měnil čas, clonu nebo ISO, který řídí expozici pozadí. Přesnější varianta je naměřit expozici na šedou tabulku nebo pleť a hodnotu si zafixovat funkcí uzamknutí expozice blesku (FEL).

Spousta foťáků navíc váže měření expozice bleskem na aktivní zaostřovací bod, protože tam předpokládá hlavní objekt. Takže pokud po zaostření snímek překomponuješ (ta klasická metoda "zaostři a překomponuj"), měření proběhne jinde, než je skutečnej objekt, a expozice bude nejspíš mimo. Pokud tvůj foťák funguje takhle, musíš aktivní bod fakt přesunout na hlavní objekt, nebo použít uzamknutí expozice blesku.

Fajnovky, funkce a příslušenství

Vysokorychlostní synchronizace (FP/HSS)

Limit X-sync času ti začne vadit ve dvou situacích: při fotografování rychlýho pohybu, kdy je běžnej X-sync čas moc dlouhej na to, aby pohyb zmrazil, a při fotografování za jasnýho světla s otevřenou clonou (malá hloubka ostrosti), kdy vyjde expoziční čas kratší než X-sync. Vysokorychlostní synchronizace tenhle limit obejde tak, že blesk místo jednoho výboje vyšle sérii hodně rychlejch záblesků o vysoký frekvenci, čímž simuluje déle trvající světlo. Nevýhoda je pořádnej pokles výkonu, a tedy i dosahu blesku.

Synchronizace na první, nebo druhou lamelu

U delších expozičních časů může blesk blysknout buď hned na začátku expozice (synchronizace na první lamelu), nebo až na jejím konci (synchronizace na druhou lamelu). Ta druhá varianta je většinou praktičtější a přirozenější – když se objekt po záblesku pohne, výsledná stopa pohybu vypadá logičtěji, protože ukazuje "minulost" pohybu, ne jeho "budoucnost".

Bracketing a modelační blesk

Bracketing blesku funguje podobně jako u běžný expozice – foťák pořídí několik snímků s různě nastaveným výkonem blesku, aby sis měl z čeho vybrat. Modelační blesk vyšle krátkou sérii rychlejch záblesků, který přibližně simulujou trvalý světlo, a umožní ti tak orientačně zkontrolovat, jak padnou stíny, ještě před vlastním snímkem.

Manuální blesk a stroboskop

V manuálním režimu si výkon blesku nastavuješ sám, obvykle ve zlomcích maximálního výkonu (třeba 1/1 až 1/128). Hodí se to tam, kde opakovaně fotíš stejnou scénu ze stejný vzdálenosti – třeba produktovku na stativu. Expozice pak zůstane mezi snímky konzistentní. Pro reportáž, kde se vzdálenost k objektu pořád mění, se manuál nehodí. Stroboskop (opakovanej blesk) vyšle během jedný delší expozice víc záblesků za sebou a vytvoří tak na jednom snímku vícenásobnej záznam pohybu.

Jak světlo zjemnit a rozptýlit

Malej zdroj světla, jako je hlavice blesku, vytváří ostrý, tvrdý stíny. Čím větší je zdroj světla vzhledem k fotografovanýmu objektu, tím měkčí stíny vzniknou. Blesk fyzicky zvětšit nejde, ale existuje pár triků:

  • Odraz o strop nebo stěnu – blesk namíříš vzhůru nebo do strany, plošně velkej strop nebo stěna se stanou novým, mnohem větším zdrojem světla, a stíny skoro zmizí. Nevýhoda jsou vysoký nebo barevný stropy (světlo se buď neodrazí, nebo scénu nepříjemně zabarví), potřeba vyššího výkonu blesku a citelná změna atmosféry scény.
  • Rozptylka (wide panel) – vysunovací prvek v hlavě blesku, kterej rozšíří světelnej úhel pro extrémně širokoúhlý objektivy, ale zase za cenu nižšího výkonu.
  • Difuzér – rozptyluje část světla do okolí; sám o sobě funguje hlavně v kombinaci s odrazivými plochami (strop, stěny), výjimka je makrofotografie, kde pomáhá i bez odrazu.
  • Odrazná destička – posílá malou část světla (asi 10 %) přímo dopředu, když fotíš odrazem o strop; tahle malá dávka čelního světla dá očím ten charakteristickej živej odlesk.
  • Softbox na blesk – malej nástavec, kterej zvětší plochu emitoru světla a tím zjemní stíny; menší varianty existujou i pro vestavěný blesky, i když s omezeným efektem.
  • Barevné filtry – vyrovnávaj barvu blesku s barvou okolního umělýho osvětlení (žárovky, zářivky), případně slouží k záměrnýmu barevnýmu nasvícení scény.

Blesk mimo foťák a makrofotografie

Blesk umístěnej přímo na foťáku vytváří ploché, čelní světlo. Když blesk oddělíš od těla (na kabelu, radiově nebo infračerveně) a namíříš ho mírně ze strany, výsledek bude mnohem plastičtější. Bezdrátový ovládání ti navíc umožní řídit víc blesků najednou (třeba ve skupinách s různou silou) a používat velký změkčovací plochy typu fotografických deštníků i mimo studio – blesky jsou nezávislý na síťovým napájení a snadno se přenášej.

Pro makrofotografii, kde by klasický umístění blesku znamenalo, že objektiv objekt zastíní, existujou speciální makroblesky – buď s jednou nebo víc malejma hlavicema kolem přední čočky objektivu, nebo jako kruhovej blesk zajišťující bezestínový osvětlení malých předmětů. U externích blesků napájenejch bateriema (obvykle 4 tužkový AA) je dobrý vyměňovat a nabíjet celou sadu najednou, mít pro náročnější akce náhradní nabitou sadu po ruce a vyhýbat se extrémním teplotám – ty kapacitu baterek citelně sníží.

Tipy do praxe

Než se pustíš do samotný práce s bleskem, ještě si zopakuj, na co si dát pozor, aby fotka nakonec vypadala přirozeně a ne jak z pasovky.

Nejdřív ale k tomu, jak vůbec fotografovat s bleskem v praxi. Musíš hlídat dvě věci najednou – správnou expozici (popředí i pozadí) a to, jak se světlo blesku začlení do scény (stíny, odlesky, barva).

Kdy blesk radši vůbec nezapínat. Spousta scén blesk zabije – zničí atmosféru, posune barvy a nadělá tvrdý, nepřirozený stíny. V takových případech je lepší blesk vypnout, i za cenu vyššího ISO, otevřený clony, stativu nebo jiný opory. Blesk se nedoporučuje taky:

  • na scény zahalený kouřem nebo mlhou (světlo se rozptýlí a fotka ztratí kontrast),
  • při fotografování přes sklo (akvária, výlohy) kvůli odleskům,
  • ve velkejch interiérech s vysokým nebo tmavým stropem, kde nejde fotit odrazem – přímej blesk osvítí jen popředí a zbytek zůstane černej,
  • všude, kde je blesk vyloženě zakázanej (muzea, zoo, divadla).

Tři základní strategie, když blesk použiješ:

  1. Blesk jako jedinej zdroj světla. Používáš ho ve tmě nebo za hodně slabýho osvětlení (noční exteriér, tmavej klub). Zvol ISO kolem 100–200, clonu podle požadovaný hloubky ostrosti a čas takovej, aby ses nerozhýbal (musí bejt delší než X-sync). Počítej ale s tím, že fotky z takový scény ponesou typický znaky přímýho blesku – ostrej pokles jasu do dálky.
  1. Vyvážený světlo blesku a pozadí. Když je na pozadí sice málo světla na fotografování bez blesku, ale dost na to, aby bylo vidět, vyplatí se obojí zkombinovat. Pozadí si nastav časem, clonou a ISO stejně jako při běžný fotce (klidně mírně podexponovaný o 1–2 EV), a teprve pak zapni blesk, kterej dosvítí popředí. Tenhle přístup dělá fotky mnohem přirozenější než čistě bleskem osvětlená scéna s černým pozadím.
  1. Výplňovej (fill-in) blesk. Používáš ho, když je okolního světla dost a chceš jen zesvětlit stíny – typicky obličeje v protisvětle nebo proti jasný obloze. Sílu blesku obvykle sniž expoziční kompenzací o 0,5 až 1 EV, aby zásah blesku nebyl na fotce nápadnej. Pozor – při jasným světle a otevřený cloně ti snadno vyjde čas kratší než X-sync. Po zapnutí blesku ho pak foťák automaticky prodlouží na X-sync a snímek se přeexponuje. Řešení je buď zavřít clonu, snížit ISO, nebo použít vysokorychlostní synchronizaci.

Barva a začlenění do scény. Čím víc se barva blesku liší od barvy okolního světla, tím nápadnější bude výsledek. Lidský oko lépe snáší posun do teplejch barev (žlutá, červená) než do modré, takže při míchání blesku s teplejším okolním světlem (žárovky) je většinou lepší vyvážit bílou na blesk nebo denní světlo, ne na žárovkový osvětlení pozadí.

Přímý čelní světlo blesku má dvě nepříjemný vlastnosti – zplošťuje obličej (nevytváří na něm stíny) a zároveň vrhá ostrej stín za fotografovaným objektem. Řešení je zvětšit plochu světla (softbox, odraz o strop) nebo blesk umístit mimo osu objektivu, případně obojí zkombinovat. Úplná absence čelního světla (třeba čistej odraz o strop bez jakéhokoli přímýho paprsku) má ale taky nevýhodu – oči ztratí ten charakteristickej živej odlesk a tvář působí plošše a bez výrazu. Nejlepší bejvá kompromis – většina světla jde odrazem, malá část (tak 10 %) přímo na objekt.

A ještě pár praktickejch rad na závěr:

  • Než blesk zapneš automaticky, zvaž, jestli scéna nebude lepší úplně bez něj – zvlášť v atmosférických interiérech nebo za mlhy a kouře.
  • Pro portréty využívej naklápění hlavy blesku a odraz o strop nebo stěnu – stíny se výrazně zmírní.
  • Pokud tvůj foťák váže měření expozice bleskem na zaostřovací bod, vždycky hlídej, kam ten bod skutečně míří, a po zaostření nepřekomponovávej snímek.
  • U scén s výrazně světlým nebo tmavým popředím (bílý šaty, tmavej oblek) počítej s tím, že budeš muset doladit expoziční kompenzaci blesku.
  • Při fill-in fotografování sniž výkon blesku o 0,5 až 1 EV, ať zásah blesku nepůsobí nepřirozeně.
  • Pro plynulejší a přirozenější fotky nastavuj expozici pozadí ručně (režim M) a teprve pak zapínej blesk – automatický režimy priority clony nebo času totiž tvůj záměr s pozadím ignorujou.
  • Externí blesk umístěnej mimo foťák (na kabelu nebo bezdrátově) a namířenej mírně ze strany dá portrétům výrazně plastičtější vzhled než blesk na těle foťáku.
  • Za jasnýho světla s otevřenou clonou počítej s tím, že budeš potřebovat vysokorychlostní synchronizaci, jinak riskuješ přeexponování.
  • U dlouhodobějšího používání externího blesku hlídej stav a stáří baterek – slabej akumulátor zpomaluje dobíjení a omezuje výkon.
  • Pokud fotíš opakovaně stejnou scénu ze stejný vzdálenosti (třeba produktovky), zvaž manuální režim blesku – výsledky budou konzistentnější.

Na co si dát bacha

  • Spoléhání se na automatiku i tam, kde by bylo lepší blesk úplně vypnout a fotit s vyšším ISO nebo ze stativu.
  • Fotografování s bleskem namířeným přímo na obličej zblízka – vytváří to tvrdý stíny a ploché, nepřirozený osvětlení.
  • Ignorování synchronizačního času – nastavíš příliš krátkej čas s bleskem a foťák ho automaticky "opraví", čímž ti zkazí expozici pozadí.
  • Používání metody "zaostři a překomponuj" u foťáků, který váží expozici bleskem na aktivní zaostřovací bod – výsledkem bejvá silně špatná expozice.
  • Přehlížení barevnýho rozdílu mezi bleskem a okolním umělým osvětlením, což vede k nepřirozeně namíchaným barvám na jedný fotce.
  • Přehnaně silnej fill-in blesk, kterej působí nepřirozeně a prozrazuje se leskem na kůži a nesouladem barev s pozadím.
  • Fotografování rozlehlejch nebo vysokejch prostor přímým bleskem v očekávání, že osvítí celou scénu – ve skutečnosti nasvítí jen blízký popředí.
  • Zapomínání na to, že clona a ISO expozici bleskem přímo neovlivňujou, jen mění, jak moc musí blesk makat – a tím pádem i to, jak rychle se vybijou baterky.

Zkrátka a dobře

Blesk je krátkej, silnej zdroj světla s barvou podobnou dennímu světlu. Jeho výkon popisuje vodivé (směrné) číslo a jeho použití je omezený synchronizačním časem závěrky. Moderní foťáky měří potřebnou sílu záblesku pomocí TTL systému a předblesku, přičemž se vždycky snaží správně exponovat popředí (hlavní objekt), zatímco pozadí řídí klasická expozice časem, clonou a ISO. Externí systémový blesky ti oproti vestavěným nabídnou výrazně vyšší výkon, možnost naklápění a spoustu doplňkovejch funkcí a příslušenství (softboxy, difuzéry, bezdrátový ovládání), který pomůžou světlo zjemnit a přirozeně ho začlenit do scény. V praxi jde hlavně o to rozhodnout, jestli blesk vůbec použít, jak vyvážit jeho světlo s pozadím a jak omezit tvrdý stíny a odlesky. A přesně ve chvíli, kdy použití blesku na fotce vůbec není vidět, máš to s ním konečně v malíku.

Modul vychází z archivních článků (rozbaleno pro pořádek, ne pro čtení)
  • Blesk - 1. Základní pojmy
  • Blesk - 2. Měření expozice bleskem
  • Blesk - 3. Další funkce a příslušenství blesků
  • Blesk - 4. Praktická práce s bleskem