O co jde

Ještě jedno nové, doplněné praktické téma, který v původních zdrojích chybělo. A přitom je to fakt důležitá věc – dobré fotky ti budou k ničemu, pokud ti je sežere poškrábaný objektiv, umřelá paměťová karta, nebo pokud je prostě jednoho dne omylem smažeš a nemáš zálohu. Tahle kapitola není o tom, jak líp fotit, ale o tom, jak se o svoje fotky a svoji výbavu postarat, ať ti vydrží a ať o ně nepřijdeš.

Slovníček pojmů

  • Rocket blower (ofukovací balonek) – gumový balonek, kterým z objektivu, těla foťáku i senzoru šetrně sfoukneš prach bez dotyku.
  • Formátování karty – vymazání celé paměťové karty a vytvoření nové, čisté datové struktury; ideálně přímo ve foťáku.
  • 3-2-1 zálohovací pravidlo – zásada mít aspoň 3 kopie dat, na 2 různých typech úložiště, z toho 1 kopii mimo domov.
  • Cloudové úložiště – online prostor (třeba Google Photos, iCloud), kam si nahraješ zálohu fotek dostupnou odkudkoliv.
  • Katalogizace – třídění, popisování a hodnocení fotek (štítky, hvězdičky, složky), aby ses v nich pozdějí vyznal.
  • Silikagel – balíček s látkou, co pohlcuje vlhkost ze vzduchu; hodí se do brašny nebo skříně na foťák.
  • Paměťový efekt – jev u starších typů baterek, kdy jim opakované částečné dobíjení snižovalo kapacitu; moderní lithium-iontové baterky ho v podstatě nemají.

Čištění objektivu a těla foťáku

Čočka objektivu je to nejcitlivější, co na foťáku máš, a přitom je to přesně to místo, přes který prochází veškeré světlo do tvojí fotky – stojí za to se o ni starat pořádně.

Postupuj vždycky od nejšetrnějšího kroku k tomu razantnějšímu. Nejdřív sáhni po rocket blower balonku a prach z povrchu prostě sfoukni, bez jakéhokoli dotyku skla. Teprve pokud tohle nestačí, použij jemný kartáček na hrubší nečistoty, a až jako poslední krok čisticí hadřík z mikrovlákna spolu s čisticím roztokem na skvrny a otisky prstů. Nikdy neotírej sklo nasucho a silou – riskuješ tím poškrábání tenké antireflexní vrstvy, co je na skle nanesená, a tu už zpátky nedostaneš. Na tělo foťáku obvykle stačí suchý hadřík. A při výměně objektivů dávej pozor, ať to neděláš v prašném nebo větrném prostředí – uvnitř bajonetu a přímo na senzoru se ti prach a smítka snadno usadí.

Čištění snímače

U zrcadlovek a bezzrcadlovek, kde měníš objektivy, se snímač časem přirozeně zašpiní prachem – projeví se to jako tmavé skvrnky na jasných, jednolitých plochách, typicky na obloze. Naprostá většina dnešních foťáků má vestavěnou automatickou funkci, která senzor při zapnutí nebo vypnutí jemně rozvibruje a otřepe z něj prach – tahle automatika vyřeší většinu běžných případů, a stačí ji mít prostě zapnutou.

Pokud to nestačí a skvrny přetrvávají, existuje i ruční čištění senzoru – buď zase ofukovacím balonkem, nebo speciálními mokrými čisticími tyčinkami. Tohle je ale citlivá záležitost, kterou bys neměl zkoušet naslepo – senzor je nejdůležitější a nejdražší součástka celého foťáku a dá se snadno poškodit. Radši to svěř servisu, nebo se to napřed pořádně nauč z důvěryhodného návodu, než se do toho pustíš sám.

Paměťové karty

Paměťová karta je ve skutečnosti dost zranitelná součástka, přestože je malá a levná – stojí za to se o ni starat s rozmyslem.

Kupuj karty od ověřených značek a z důvěryhodných obchodů. Levné neznačkové karty z pochybných zdrojů občas neodpovídají deklarované kapacitě ani rychlosti a bývají celkově míň spolehlivé – právě u karet se fakt vyplatí neriskovat.

Kartu vždycky formátuj přímo ve foťáku, ne v počítači. Foťák si na ní při formátování vytvoří svoji vlastní strukturu složek, se kterou pak nejlíp pracuje – formátování přes počítač může dělat problémy. A ať se ti nikdy nestane, že bys vytáhl kartu nebo vypnul foťák uprostřed zápisu (typicky když bliká kontrolka aktivity) – hrozí tím poškození jak rozpracovaných dat, tak samotné karty.

Praktická rada navíc: radši víc menších karet než jedna obří. Když jedna karta selže, ztratíš, nebo se poškodí, nepřijdeš o úplně všechno, co jsi kdy vyfotil. A po přesunutí fotek do počítače a jejich zálohování je lepší kartu rovnou znovu naformátovat, než jen fotky smazat – formátování je čistší a karta pak funguje spolehlivěji.

Baterie

Naprostá většina dnešních foťáků používá lithium-iontové baterky, který na rozdíl od starších typů nemají takzvaný paměťový efekt – takže je klidně dobíjej i částečně vybité, není třeba čekat, až klesnou na nulu.

Čemu se ale vyplatí vyhýbat, jsou extrémy. Úplné vybití na nulu i časté dlouhodobé ponechání na plných 100 % baterce škodí. Ještě víc jí ale vadí velké horko – nenechávej foťák s baterií ležet na slunci nebo v rozpáleném autě. V zimě zase počítej s tím, že baterce v mrazu ubývá kapacita rychleji, než jsi zvyklý – vezmi si na náročnější focení náhradní baterku a drž ji v teple, třeba v kapse blízko těla. A pokud foťák dlouho ležel v šuplíku nepoužívaný, je dobré baterku před důležitou akcí předem dobít a vyzkoušet, jestli pořád drží kapacitu tak, jak má.

Zálohování fotek

Fotky, co ti nikdy nikdo nevrátí (rodinná oslava, výlet, jedinečný okamžik), si zaslouží pořádnou zálohu – a základní pravidlo, jak na to, se nazývá 3-2-1:

  • 3 kopie dat – originál a aspoň dvě další kopie.
  • 2 různé typy úložiště – třeba disk v počítači a k tomu externí disk, ne dvě kopie na tom samém místě.
  • 1 kopie mimo domov – cloud, nebo disk uložený třeba u příbuzných. Chrání tě to nejen před selháním jednoho disku, ale i před požárem, krádeží nebo zaplavením, který by ti vzaly všechny kopie najednou, kdyby byly na jednom místě.

Nezapomínej, že i externí disky časem selhávají – zálohu je tak dobré čas od času zkontrolovat, ne jen jednou vytvořit a zapomenout na ni. Cloudové úložiště (třeba Google Photos, iCloud a podobné) je pohodlná varianta pro tu "mimo domov" kopii, ale dej pozor na dvě věci: kolik místa máš v rámci zdarma dostupného tarifu, a jestli služba ukládá fotky v plné kvalitě, nebo je automaticky komprimuje.

A počítej s tím, že RAW soubory a rozpracované úpravy zabírají mnohem víc místa než hotové JPEGy – při plánování úložiště (kolik místa na disku, jaký tarif v cloudu) mysli dopředu na tenhle rozdíl, ať tě to nepřekvapí zrovna ve chvíli, kdy ti dojde místo uprostřed focení.

Organizace fotek

Než ti fotky narostou na tisíce a přestaneš se v nich vyznat, vyplatí se mít promyšlený systém složek hned od začátku – třeba podle data, nebo podle konkrétní akce či výletu. Zpětně třídit tisíce nepojmenovaných souborů je otrava, které se dá snadno předejít.

Katalogizační software (často i ten integrovaný přímo v prohlížeči fotek na počítači nebo v telefonu) ti pomůže fotky štítkovat, hodnotit a hlavně rychle v nich hledat. Osobní systém hvězdiček nebo oblíbených položek, který si projdeš hned po prvním prohlédnutí fotek z akce, ti pak ušetří spoustu času, až budeš hledat tu jednu povedenou fotku mezi stovkami podobných.

Uskladnění a přeprava

Foťák a objektivy si zaslouží polstrovanou brašnu nebo batoh, kterej je ochrání před nárazy při běžném přenášení. U vlhčího prostředí (sklep, chata u vody, přímořská dovolená) je dobré výbavu skladovat v suchu, případně přiložit balíček silikagelu, který pohlcuje vlhkost ze vzduchu – vlhko a teplo dohromady totiž časem podporují růst plísně uvnitř objektivu, na čočkách, kam se běžně vůbec nedostaneš a kde se to špatně řeší.

Když cestuješ letadlem, cenné kusy výbavy (tělo foťáku, drahé objektivy) vezmi vždycky do příručního zavazadla, ne do zapsaného kufru – ten se dá ztratit, poškodit při nakládání, nebo se k němu dostane někdo jiný.

Tipy do praxe

  • Objektiv čisti postupně od nejšetrnějšího kroku (ofukovací balonek) k razantnějšímu (hadřík s roztokem), nikdy neotírej sklo nasucho a silou.
  • Ruční čištění senzoru nezkoušej naslepo – svěř ho servisu, nebo se to napřed pořádně nauč.
  • Kartu vždycky formátuj přímo ve foťáku, ne v počítači.
  • Nikdy nevytahuj kartu ani nevypínej foťák, když bliká kontrolka zápisu na kartu.
  • Radši používej víc menších karet než jednu obří – omezíš tím riziko ztráty úplně všeho najednou.
  • Lithium-iontové baterky klidně dobíjej i částečně vybité, ale vyhýbej se extrémnímu vybití, extrémnímu horku a dlouhodobému ponechání na 100 %.
  • V zimě vezmi na focení náhradní baterku a drž ji v teple blízko těla.
  • Zálohuj podle pravidla 3-2-1 – tři kopie, dva různé druhy úložiště, jedna kopie mimo domov.
  • Promysli si systém složek a štítkování fotek hned od začátku, než ti jich naroste na tisíce.
  • Cenné kusy výbavy na cestách vždycky voz v příručním zavazadle, ne v zapsaném kufru.

Na co si dát bacha

  • Otírání objektivu nasucho a silou, co snadno poškrábe antireflexní vrstvu skla.
  • Vlastní pokusy o čištění senzoru bez zkušeností – riziko poškození nejdražší součástky foťáku.
  • Formátování paměťové karty v počítači místo ve foťáku.
  • Vytažení karty nebo vypnutí foťáku uprostřed zápisu dat.
  • Nechávání jediné kopie fotek na jednom jediném disku nebo kartě bez jakékoli zálohy.
  • Zapomenutá kontrola stavu záložních disků, který taky časem umí selhat.
  • Podcenění rozdílu ve velikosti souborů mezi RAW a JPEG při plánování úložiště.
  • Skladování výbavy ve vlhkém prostředí bez silikagelu nebo jiné ochrany proti vlhkosti.
  • Cenná výbava v zapsaném zavazadle na letišti místo v příručním.

Zkrátka a dobře

Péče o výbavu je nudná, ale levná pojistka proti drahým problémům – čisti objektiv šetrně a postupně, senzor svěř raději servisu, s paměťovými kartami a baterkami zacházej podle pár jednoduchých pravidel (formátuj ve foťáku, nevytahuj kartu za chodu, nevystavuj baterky extrémům) a fotky vždycky zálohuj podle pravidla 3-2-1, aby ti jediná vadná součástka nebo ztracený telefon nevzaly vzpomínky, který se už nedají zopakovat. A na výbavu i na zálohy mysli dřív, než je budeš nutně potřebovat, ne až potom.