O co jde

Todle nové téma navazuje na modul Pár kouzel navíc, kde jsme si ukázali dlouhou expozici jako způsob, jak zachytit čas jinak, než ho vidí oko. Timelapse a hyperlapse jdou ještě dál - místo jednoho snímku s dlouhým časem skládaj video z celé série jednotlivých fotek pořízených postupně za sebou. V tomhle modulu si ukážeme rozdíl mezi timelapse a hyperlapse, jak si nastavit intervalometer, a proč potřebuješ mít při snímání všechno na ruční nastavení, jinak ti to ve výsledku bude nepříjemně blikat.

Slovníček pojmů

  • Timelapse - série fotek pořízená v pravidelných intervalech z jednoho, nehybného stanoviště, poskládaná do videa, kde čas plyne zrychleně.
  • Hyperlapse - varianta timelapse, kde se navíc mezi jednotlivými snímky posouvá i samotný fotoaparát na delší vzdálenost.
  • Intervalometer - zařízení (zabudované ve foťáku, nebo externí), který spouští sérii snímků v nastaveném intervalu.
  • Interval - čas mezi jednotlivými snímky série; volí se podle rychlosti děje ve scéně.
  • Deflicker - softwarové vyrovnání drobného kolísání jasu mezi jednotlivými snímky série, který by se jinak ve videu projevilo jako rušivé blikání.
  • Slider (posuvný systém) - motorizovaná kolejová opora, co plynule posouvá fotoaparát během hyperlapse.

Timelapse, nebo hyperlapse?

Základní rozdíl je v tom, co se ve scéně hýbe:

Timelapse vzniká tak, že fotoaparát zůstane na jednom místě - ideálně na stativu - a fotí sérii snímků v pravidelných intervalech po delší dobu. Ve výsledném videu se pak zrychlený čas projeví jako plynulý pohyb toho, co se ve scéně samo měnilo - mraky, západ slunce, stavba domu, provoz na křižovatce. Fotoaparát se mezi jednotlivými snímky nehýbe, nebo jen minimálně.

Hyperlapse je technika uvnitř timelapse, ale s klíčovým rozdílem: fotoaparát se mezi jednotlivými snímky přesouvá o kus dál - desítky centimetrů až metry - takže výsledné video kombinuje zrychlený čas současně s pohybem kamery prostorem. Vzniká tak dojem, že se divák "prosouvá" scénou zrychleně, ne že jen sleduje zrychlený čas z jednoho místa. Typický příklad je hyperlapse procházky městem, kde se snímky dělaj každých pár kroků.

Zjednodušeně: pohybuje-li se objekt ve scéně, dělá se timelapse; pohybuje-li se kamera, dělá se hyperlapse.

Praktické nastavení timelapse

Intervalometer a volba intervalu

Intervalometer je zařízení, co spouští sérii snímků v nastaveném intervalu - buď zabudovaný přímo ve foťáku, nebo externí. Volba intervalu záleží na rychlosti děje ve scéně:

  • Krátký interval (1-5 s) se hodí na rychle se měnící scénu - provoz, mraky za větrného počasí.
  • Dlouhý interval (30 s a víc) se hodí na pomalu se měnící scénu - východ nebo západ slunce, postup stavby.

Proč musí být všechno manuálně

Expozice (clona, čas, ISO), vyvážení bílé i ostření musej při snímání timelapse zůstat pevně nastavené ručně po celou dobu série. Pokud se cokoli z toho nechá na automatice, bude to mezi jednotlivými snímky nepatrně kolísat - a ve výsledném zrychleném videu se tohle drobné kolísání projeví jako rušivé blikání (flicker), protože co je na jednom snímku neznatelný rozdíl, to se při rychlém sledu desítek snímků za vteřinu stane nápadným problikáváním.

Deflicker

I při pečlivém manuálním nastavení vznikne v praxi drobné kolísání jasu mezi snímky - typicky kvůli mechanice clony, co se nikdy nezavře na milimetr stejně přesně, nebo mírným výkyvům v elektronice snímače. Řeší se to dodatečně softwarově:

  • Specializovaný software (například LRTimelapse) pracuje přímo s metadaty RAW souborů a umí plynule interpolovat úpravy mezi klíčovými snímky, takže vyrovná i postupné změny světla (třeba během celého západu slunce).
  • Obecnější nástroje (třeba deflicker filtr v editačním software na zpracování videa) vyrovnaj jas snímek od snímku dodatečně, už na hotové sekvenci.

Praktické nastavení hyperlapse

Hyperlapse navíc oproti timelapse řeší plynulost pohybu samotné kamery mezi jednotlivými záběry:

  • Jednodušší, "od ruky" verze - fotograf popojde vždycky o podobný krok a snaží se mířit na stejný referenční bod v dálce (třeba vzdálenou budovu), aby byl výsledný pohyb ve videu co nejplynulejší.
  • Pokročilejší verze - motorizované posuvné (slider) nebo kolejové systémy zajistí přesně opakovatelný a plynulý pohyb kamery mezi snímky, případně se trasa kamery dodatečně stabilizuje a vyrovnává v softwaru už po natočení.

Tipy do praxe

  • Než spustíš timelapse, vyfoť si zkušební snímek a zkontroluj histogram - u dlouhé série se nedá nic dodatečně předělat na místě.
  • Volič intervalu přizpůsob rychlosti děje - moc krátký interval u pomalé scény zbytečně nafoukne počet snímků, moc dlouhý u rychlé scény ti unikne plynulost pohybu.
  • Vždycky přepni na manuální expozici, ruční vyvážení bílé i ruční ostření - jakákoli automatika mezi snímky timelapse rozhodí.
  • Počítej s tím, že u dlouhých timelapse (přes noc, celý západ slunce) se světlo výrazně mění - buď scénu naplánuj tak, aby se vešla do jednoho nastavení, nebo použij deflicker software s podporou postupné změny expozice.
  • U hyperlapse zkus mířit pořád na stejný vzdálený referenční bod při každém kroku - pomůže to udržet plynulost pohybu kamery mezi snímky.

Na co si dát bacha

  • Nenechávej při timelapse zapnutou automatickou expozici, autofocus nebo automatické vyvážení bílé - výsledkem bude nepříjemné blikání videa.
  • Nepodceňuj délku a náročnost dlouhých timelapse - baterka a místo na kartě musí vydržet celou dobu snímání.
  • Nezaměňuj timelapse s hyperlapse - pokud chceš zachytit pohyb kamery prostorem, prostý timelapse z jednoho místa ti to nedá.
  • Nezapomeň na deflicker jako poslední krok, i když jsi měl expozici pečlivě manuálně - drobné kolísání se objeví skoro vždycky.

Zkrátka a dobře

Timelapse zachycuje zrychlený čas z jednoho nehybného stanoviště - hodí se, když se hýbe scéna. Hyperlapse je varianta, kde se navíc mezi snímky posouvá i samotná kamera - hodí se, když se má hýbat pohled diváka prostorem. Obojí vyžaduje pevně ruční nastavení expozice, vyvážení bílé i ostření po celou dobu snímání, protože jakákoli automatika mezi jednotlivými snímky vytvoří ve výsledném videu rušivé blikání. Intervalometer si nastav podle rychlosti děje ve scéně, a i při pečlivé manuální práci počítej s dodatečným deflickerem jako posledním krokem.